Aktuality z chovatelského kroužku
Velký rozruch
způsobila strašilka, která se dosud nezjištěným způsobem dostala z terária a rozhodla se prozkoumat okolí. Bohužel si vybrala dívčí WC a to tedy bylo. Nejmenovaná děvčata, která se rozhodla místnůstku úlevy použít, se tak vyděsila, že okamžitě zapomněla za jakým účelem sem šla, vyřítila se ven a zburcovala kde koho, ale nikdo se k chytání uprchlice příliš neměl. Nakonec se do role lovce vpravil pan školník, ale strašilka otrávená přílišným zájmem se rafinovaně schovala a jeho bystré oko ji neobjevilo. Druhý den jí asi bylo smutno, že je tak sama (její životní druh se na výpravu nevydal) a vylezla, aby se podívala na návštěvnice jejího azylu. No, a pak se jen divila jak události dostaly spád. Obě dívky urychleně místnost opustily, nechaly tam tašky a úprkem běžely pro zodpovědnou pracovnici. Ta se zaradovala a uprchlici, která se si užívala své chvilky slávy na tašce jedné z dívek, protože mezitím získala početné obecenstvo obojího pohlaví, strčila zpět do terária, kde se jí okamžitě ujal její šťastný druh. (ivhou)
Březen v zoo
Každá zoo se na jaře pyšní svými přírůstky a i naše se může pochlubit. Malým Prckem jsme se již chlubili, ale úspěšně se nám začínají líhnout strašilky. Daly si na čas, protože než se dostanou z vajíčka tak to trvá 4-5 měsíců. Úspěšně se nám rozrostl chov afrického šneka. Kromě dospěláckých Fandy a Fandy máme v teráriu asi tak dalších 40 mrňavých šnečků. Ne že by to byla zásluha Fandy a Fandy, ti zatím povili jen 3 vajíčka, ale zasloužila se o to Maruška Hermanová ze 6. A. Přišla s nenápadným dotazem, jestli bychom nějakého šnečka ještě nechtěli. My chtěli a tak jednoho dne Maruška přišla s úsměvem a slovy: „Tak jsem přinesla ty šneky a už je máte v teráriu, je jich asi padesát“. Nevěřila jsem, ale byla to pravda. V teráriu bylo spousta šnečků velkých asi jako hrášek. Mají se tedy dost k světu. Po 14 dnech už nepotřebuju brýle, abych je viděla. Jestli tímto tempem porostou dál, pak budeme muset zařídit další terárium. A nebo ? Na konci roku se jako odměny nebudou dávat knihy, ale naši nejlepší žáci dostanou šnečka. Určitě budou rádi. (ivhou)
Tak jsme se zase rozrostli
V pátek ráno rozzářená chovatelská služba hlásila radostnou událost. Narodilo se nám (tedy nám ne, Salince) malé morčátko. Konečně se všichni dočkali a já si oddychla, protože odpovídat každý den na otázku, kdy se už narodí, bylo na nervy. Morče nazvané Prcek ( v případě, že to bude samička ani nechci domýšlet variantu tohoto jména v ženském rodě) se stalo rázem hvězdou chovatelského kroužku. Čerstvě narozená morčátka jsou krásná, osrstněná, vidí, pobíhají a druhý den už přijímají i normální potravu.
Zato odpoledne na kroužku bylo náročné. Křeček Proužek se projevil jako podlý hlodavec. Jeho obětí se stala Adélka, zrovna ta, která mu neustále podstrojuje, nosí mu každý týden křeččí mlsky a očekává, že jí bude splácet slušným chováním. Toho se ale nedočkala a Proužek ji kousl do prstu. Muselo to bolet, ale Adélka je statečná chovatelka, uronila jen jednu slzičku a už mu odpustila.
Šťastným se stal šnek Fanda, Maruška mu přinesla kámoše a tak se po teráriu plazí šneci dva. Splést se nedají, protože Fanda je aspoň třikrát větší. Musíme vymyslet jméno, ale o to nemám strach, fantazie našich chovatelů je velká.
S novými stránkami školy si kroužek chovatelství polepšil. Je pravda, že informace o tom, kolik morčat se narodilo, kdo naopak učinil opačný krok a další veselé historky ze zoo Oblačná, se příliš mezi seriózní články ze školního dění nehodily. A proto bylo rozhodnuto, že si zvířátka naší školy zaslouží svoji vlastní rubriku. Budeme se snažit poskytovat svým příznivcům novinky.
A již je tu první. Pátek 17. února byl významným pro Ivanku. Odnesla si domů již odrostlého králíčka, kterého pojmenovala Flíčkem. Flíček si může gratulovat. Protože jeho budoucí páníčkové se na jeho příchod velmi zodpovědně připravili. Mamince se žádná klec nabízená místními odbornými prodejnami nelíbila a objednala si klec na internetu. Flíček si tedy bude užívat, zatím si hopsal na 90 centimetrech, teď bude mít k dispozici metr dvacet, domeček, prolézačky a kdo ví co ještě. Členové kroužku odchod králíka nesli velmi těžce, ale Ivanka slíbila, že bude o Flíčkovi pravidelně informovat.
Zprávy ze zoo Oblačná
V naší zoo zažíváme veselé ale i smutné chvilky. Úspěšně se nám daří množit
morčata. Salinka úspěšně odchovala svoje tři a sirotka po Rozince. Kam s nimi byla dost zásadní otázka, protože všechny obchody se zvířaty zrovna měly morčat spousty. Ale výmluvnost ředitelky zoo slavila úspěchy a vzbudila zájem o chov morčete u svého synovce. Nutno podotknout, že synovec je dospělý a má partnerku. Přišli vybrat, ale každému se líbilo jiné. Bylo jen otázkou času přesvědčit je, že by si měli vzít dvě. A když odborný průzkum paní sekretářky je ubezpečil, že obě jsou samičky, bylo rozhodnuto. (Zrovna včera mi ale synovec volal, že jedno morčátko se ale k tomu druhému chová nějak divně. Možná, že za 2 měsíce budou mít novou rodinku.)
Situaci s malými králíčky vyřešila Amálka sama. Jedno mládě zabila a druhé odmítla krmit. Tak teď v kleci hopsá s jedním krásným mrňavým králíčkem, který je už zadán a nová chovatelka Ivanka se na něj těší.
Opustil nás bílý králíček rasy modrooký hermelín. Byly mu 4 roky. Podle slov paní doktorky utrpěl nějaký šok a i když se snažila, Hupík se rozhodl nebojovat.
Nepřejte si vidět to slzavé údolí.
Aby bolístka nebyla tak velká, ředitelka zoo se rozhodla pořídit další mazlíky
křečíky džungerské. V obchodě měli tři. Vybrala samičku, no a zaváhala. Co koupit ještě samečka? Koupila. U pokladny obě prodavačky litovaly toho chudáčka, který tam zůstal sám. A tak se stalo, že máme křečky 3. Odvděčili se tím, že se porvali a museli být rozděleni.
Novou partnerku dostal andulák Toník. Adélce Vaněčkové a její mamince se zželelo jeho samoty a koupily mu samičku, kterou Adélka pojmenovala po své sestřičce Terezce. Děkujeme.
I terárium po chameleónce má svého obyvatele. Zabydlel se v něm africký šnek rodu Achatina reticulata česky Fanda, kterého jsme dostali od Marušky Hermanové z Bílého Kostela, kde je chová mateřská školka. Fanda budí velký zájem a údiv. Musíme mu sehnat kamaráda, prý nejsou rádi sami.
Moc musím pochválit všechny členy kroužku chovatelství a další dobrovolníky, kteří se o zvířátka příkladně starají a nosí jim dobrůtky, až někdy lituju, že taky nejsem králík. To bych se měla!
Novinky z naší minizoo
1. Novými zodpovědnými pracovnicemi a ošetřovatelkami se staly dívky 7. A třídy Petra Indrová, Míša Ilenčíková a Katka Daďourková. Vystřídaly tak dívky 8. A třídy, které přestaly králíci a morčata zajímat a objektem jejich zájmu se stali úplně jiní tvorové.
Dívky sedmé třídy jsou úplně bezvadné, i když mě Miška mate otázkami
ohledně „zajaců“(slovenština je zajímavá). Králíci jsou určitě v dobrých rukách, vždyť Ilenčíkův králík nosil dokonce oblečení (viděly jsme na vlastní oči apartní obleček), aby mu nebylo zima a chodil na vodítku!
2. Po pěti měsících se nám konečně začali líhnout pohrobci našich strašilek, zatím jich máme asi čtyřicet. Deset jsme jich už dali spřátelené škole v Mníšku u Liberce.
3. Dalším úspěchem jsou dva králíčci, kteří se narodili na Velikonoční pondělí králici
Amálce. Je to její druhý vrch, ale tentokrát je otcem Áda, zakrslý králík rasy lvíček. Amálka se o ně zodpovědně stará, hnízdo, které pro ně vybudovala je takových rozměrů, že by v něm mohlo pobývat králíků deset.
4. Jsme vlastníky dalšího morčecího samečka. Dar to od hodné paní sekretářky Barycharové.
Ta dostala 1 morčecí holčičku, která jí za dva měsíce podarovala dvojčátky. Samičku si nechala a samečka jí bylo líto dát Tropiku (co kdyby si ho koupil nějaký chovatel hadů) a mně zase bylo líto paní sekretářky. Tak jsem jí rozhodování usnadnila a sameček jménem Dolčík (syn paní sekretářky Tom má fantazii na vymýšlení jmen a má rád parfém Dolce Gabbano, hádejte jak se jmenuje samička) rozšířil naši chovatelskou základnu.
5. A nakonec smutná zpráva. Uhynula nám Sněhulka, bílá králice, která se vloni v květnu narodila Amálce. Pravděpodobně to byl infarkt. Nepodařilo se ji zachránit, i když byl u této smutné události Tonda Blúml, jehož oba rodiče jsou lékaři (maminka gynekoložka, tatínek patolog) a snažil se odbornou radou i skutkem pomoci.
(I. Houbová)
Novoty v naší zoologické zahradě
Během vánočních prázdnin došlo v naší zoo k několika událostem.
1. Smutná
Náhle a nečekaně nás opustila pískomilka Karkulka v nedožitém věku 2 let. Co bylo
příčinou nevíme, a protože nebyly na jejím těle nalezeny žádné znaky násilné smrti, nebyla nařízena pitva. Tím pádem se pouze můžeme domnívat, že podlehla infarktu nebo náhlé mozkové příčině. Přihodilo se to, když nikdo ve škole nebyl a nikdo jí tedy nemohl poskytnout 1. pomoc. Nebohou Karkulku nalezla paní Rechtbergerová, která se sice snažila obnovit její životní funkce, ale posléze musela konstatovat exitus.
2. Veselá
Dostali jsme vánoční dárek. Postarali se o něj nové morčecí přírůstky Myšák a Rozinka.
Rozinka povila dvě morčátka, která jako by jí z oka vypadla. Obě jsou hnědá a dlouhosrstá, po svém šedém (proto Myšák) taťkovi nemají vůbec nic. Oběma gratulujeme. Je to hned dvojnásobný úspěch. První tedy mrňata a druhý, že se podařilo koupit párek morčat. O úspěšnou identifikaci morčat jsem se zasloužila já, protože v odborné prodejně jsem narazila na prodavačku začátečnici, která velmi tápala, dlouho je prohlížela a nakonec konstatovala, že všechna morčata ( a měli jich tam asi 20) jsou stejná. Ale nebyla schopna upřesnit, zda to jsou holčičky nebo chlapečci. Tak jsem odborně zasáhla já a skutečně odhalila samičku a samečka.
(S křečky takovou úspěšnost nemám. Darovala jsem dvě holčičky a za několik týdnů se jedna projevila jako sameček a následky si můžete domyslet.)
(ivhou)